Exteriéry

Na světě je jen jediný král, který mluví česky. Vystudoval u nás balet, naši zemi dodnes nazývá druhým domovem. Co mu nejvíce chybí? Český humor a ... přátelé.Česká republika dává na rozvojovou pomoc několik miliard korun ročně. Část prostředků jde i na stipendia. Díky nim u nás vystudovalo překvapivé množství Kambodžanů. Co se jim na naší ze

Marek je vyučený automechanik. Auta zbožňoval už od malička. Ve svých osmnácti letech však při cestě ze školy zavinil autonehodu a zranil sebe a své čtyři spolujezdce – spolužáky. Dokument je výpovědí nejen samotného viníka, ale i jeho matky a sestry. Jak se k celé situaci postavili Markovi nejbližší? A jak se na jejich životech podepsaly rychle se š�

Když se řekne domácí násilí, začne nám v hlavě houkat siréna. Cítíme hnus a opovržení. Mysl se často přepne na černobílou optiku: jeden z páru je odporný agresor a druhý ubohá oběť. Dokumentaristku Mariku Pecháčkovou zajímalo, co se děje v lidech, kteří domácí násilí zažili na vlastní kůži. Ptala se JEHO a ptala se JÍ: „Co jste prožívali?

Byli to mladí, aktivní, umělecky nadaní a společenští lidé. Poslední měsíce ale strávili částečně zapomenuti světem, ve stavu naprostého vyčerpání. Společným jmenovatelem trápení Adama a Hany je postcovidový syndrom v podobě ME/CFS. Jedná se o komplikovanou nemoc bez jednoduché diagnózy a spolehlivého léku. Okolí lékařů jejich trápení zlehčuje

Souboj generačních stereotypů, který se odehrává už několik let na sociálních sítích a v médiích, bohužel nepolevuje. Poválečné generace, takzvaní Baby boomers, jsou kritizováni za podporu fosilních paliv, destrukci ekonomiky, necitlivost vůči menšinám a od mladších generací si vysloužili nálepku „Boomeři“. Naproti tomu generace Y a Z, tedy souča

Ilona a František se poprvé setkali na natáčení audiodokumentu o sexualitě seniorů. Beze studu vyprávějí své zážitky a zkušenosti. A popírají tím rozšířenou představu o tom, že intimita je pro starší generaci tabu. Natáčelo se ve Františkově maringotce na Slovácku a celodenní déšť umocňuje souznění, když oba mluví o radosti z chvilek sdílené

Jak se Ivanovi žije v jeho těle? Ivan Kačur více než rok zaznamenával své sny, písně, rozhovory s rodinou nebo zvuky okolní krajiny na přenosný rekordér. Nahrávky posílal dokumentaristovi Jiřímu Slavičínskému. Výsledkem jejich spolupráce je poetický deníkový dokument o tvořivosti, životě s nemocí, smrtelnosti a naději. Autoři: Ivan Kačur, Jiří Sla

Píše se rok 1985. Šestapadesát namibijských dětí nasedá pod rozpáleným angolským sluncem do letounu, aby našly nový domov v srdci Evropy. V socialistickém Československu chodí do školy, osvojují si místní jazyk, navazují přátelství a poprvé zažívají rodičovskou lásku. Zdejší kultura se pozvolna stává tou jejich. Stávají se Čechoslováky. Pár le

Píše se rok 1985. Šestapadesát namibijských dětí nasedá pod rozpáleným angolským sluncem do letounu, aby našly nový domov v srdci Evropy. V socialistickém Československu chodí do školy, osvojují si místní jazyk, navazují přátelství a poprvé zažívají rodičovskou lásku. Zdejší kultura se pozvolna stává tou jejich. Stávají se Čechoslováky. Pár le

Píše se rok 1985. Šestapadesát namibijských dětí nasedá pod rozpáleným angolským sluncem do letounu, aby našly nový domov v srdci Evropy. V socialistickém Československu chodí do školy, osvojují si místní jazyk, navazují přátelství a poprvé zažívají rodičovskou lásku. Zdejší kultura se pozvolna stává tou jejich. Stávají se Čechoslováky. Pár le